NOVINKY | >> ANKETA << | ZÁVODY | O NÁS | ODKAZY | >> CHAT << 
 

Adventure Race 2007
pohledem nováčků

Sáfa, Tim, Jiřík, Protivka - Nev-Dama Outdoor Ekonom Praha

Nastal čas dovolených a my se tu svou letos rozhodli strávit v jednom kempu nedaleko Orlíku. Jmenoval se Radava a konal se zde další ročník závodu Czech Adventure Race. Bylo nám řečeno, že je to nejlevnější dovolená, tak jsme neváhali. Čekalo nás celkem 360 km s limitem 75 hodin, to vše na kole, bruslích, v lodi, při běhu, v sedáku a taky na laně. Řeknu vám, jumary jsou skvělá věc!

Náš tým se skládal, až na naši kapitánku, ze samých nováčků. Takže jsme až do poslední chvíle přesně nevěděli, do čeho vlastně jdeme. A tomu odpovídala i naše příprava. Myslím, že nákupy v Makru jsme si všichni zamilovali. Ale aspoň jsme si mohli být jistí, že hlady určitě neumřeme. Základní tábor jsme si založili 5 dní před startem u nás na chatě. Každý z nás měl za úkol přivést jednoho hlídače, který nám bude zakazovat jakýkoliv pohyb. Nepovedlo se. Za to jsme se pěkně projeli.

Na Radavu jsme dorazili v úterý odpoledne, našli si pěkné místo pro naše stany a začali vybalovat. Věcí jsme měli požehnaně. Na našem malým třídveřovém Golfu byla 3 kola, pádla, hůlky, a to vše jen z venku. Při zakreslování trati do map jsme začali pochybovat o správnosti volby dovolené, jelikož nás itinerář závodu rozhodně nehodlal šetřit. Tušili jsme, že naším nejoblíbenějším místem bude Zvíkovský most. Měli jsme se na něm zastavit třikrát a naše vzpomínky na něj asi jen tak nezmizí... Připravit jídlo bylo hodně o rozhodování, co žaludek snese. Když jsem viděl všechny ty věci od nutrendu, tak mi začínalo být špatně už předem. Nějak jsem si nedokázal představit, že přežiji 3 dny na takových sr.... Ale naštěstí jsme měli záchranu v podobě těstovin s kuřecím a kukuřicí, lépe jsme si vybrat nemohli. To byla dobrůtka. A samozřejmě nezbytné housky a toasty. Brali jsme s sebou zhruba 20 housek a 10 toastů, ale ty zmizeli ani nevím jak, myslím že do Protivky.

Start byl ve středu v 10 hodin na travnaté pláni v kempu. V 1. etapě nás čekal trek s vloženým plaváním a brusle. Na startu to vypadalo opravdu jak na dovolené, všichni měli různé plovací pomůcky. Ploutve, matračky, kruhy, jen křidýlka jsem nezahlédl. Vyčnívaly matračky ve tvaru mobilu Nokia 3210 finského týmu. Také díky nim byli v první fázi nejrychlejší. My jsme všichni měli ploutve a připravovali se na to, že se budeme pokaždé přezouvat. Ostatně , jako většina týmů. Po doběhnutí na pláž nás čekal krátký úsek přes vodu (asi 250 m) a CP1. To jsme byli ještě ve velké skupině a v lese běželi jak dlouhý had v červených tílkách s čísly. Pak se ukázala naše nezkušenost a zvolili jsme odlišnou cestu než ostatní. Ztratili jsme několik cenných minut a na CP2 jsme byli poslední, osmnáctí. Ale s tím jsme si zbytečně hlavu nelámali, byl teprve začátek, ale doufali jsme, že tak dlouho nezůstaneme. Při první části plavání jsme řeku překonávali 6x. Na tuhle část jsem se netěšil, neplavu nějak zvlášť dobře a jen strach zabránil mému utonutí. Před CP5, kde nás čekali brusle, jsme postupně začali dobíhat týmy před námi. Mimo jiné i druhé Ekonomy. Poprvé jsem ochutnal gel a věděl jsem, že ani v budoucnu mi chutnat nebude, ale nedalo se nic dělat, začínal jsem si zvykat. Brusle pro nás nezačali dobře, Sáfa se bála hned před prvním kopcem a upadla. Naštěstí jen odřené koleno a loket, takže jsme po opravě brusle jeli dál. Jelo se dobře a míjeli jsme další týmy. Protivka hlídal Sáfu a pohlídal jí dokonale. Dojeli jsme ke kapličce, pozdravili Pachlíka a jeli zpět. Čekalo nás další plavání. Teď už kratší, jen 4 kontroly. Dnes podruhé jsme potkali Térezku s Martinkou a sledovali, že postupujeme v pořadí výše, byli jsme ve skupině kolem desátého místa. Do cíle etapy dorážíme sedmí a běžíme se rychle převléci, čeká nás 25 km v kánoi a vložený orientační běh.

Do lodi nejprve sedáme já s Timem a za námi Protivka se Sáfou. Máme s sebou kajakářská pádla a v igelitce jídlo. Bohužel voda se dostane všude, takže tolik ceněné pistácie jsou trochu navlhlé. Stejně byly plánované až na trek, při loupání hodláme neusnout. Pádlování nám docela jde, máme na dosah 3 týmy, a tak je zkoušíme stáhnout. S písní na rtech se to daří. Náš oblíbený Goťák a jeho Kávu si osladím zní asi falešně, ale týmy, co předjíždíme, musíme pěkně štvát. Jsme čtvrtí. Jak Tim několikrát pronese během cesty, je to bulhařina. Olej na Orlíku. Kontroly jsou v zátočinách, ale vidíte je na 500 metrů. A pořád ne a ne je dojet. Bavíme se alespoň tím, že hádáme, kdo na nás bude čekat na kontrole. Na první jsme tipovali Térezku a vyklubal se z ní Ondra. Tak jsme doufali, že příště budeme úspěšnější. Holky (Báru a Terezku) na další kontrole jsme po 200 metrech dohadování nakonec poznali. Ale bylo to těžký. Na CP 14 nás čekal Křižák a vložený orienťák. Dohodli jsme se na dvojicích a rozdělili si mapu. Tim se Sáfou měli 5 kontrol a my s Protivkou jsme jich měli 7. Protivka mapoval výborně a my bloudili jen na poslední kontrole. Doběhli jsme zpět skoro současně a Křižák pronesl, že Tilakům a Husky jsme dali 10 minut. Neuvěřitelný. To nás potěšilo a dodalo nám trochu psychických sil do další části závodu. Voda byla ještě zatraceně dlouhá. Zahlédli jsme vodní dílo Orlík a do depa se vrátili už za tmy. Naštěstí navigace neselhala a my našli správnou pláž. Bylo 10 večer.

3. etapa se skládala hlavně z kola, ale bylo do ní vloženo plavání, jumary, tajná kontrola, z níž se vyklubala kontrola vybavení s jeskyňkou a nakonec plavání s kolem přes Lužnici a Vltavu. V depu jsme se zdrželi půl hodiny a na týmy před námi jsme ztráceli 50 minut (Tilak), respektive 17 minut (Husky). Na suverénní Finy jsme ani nemysleli, byli před námi už o 2 hodiny. Na cyklistickou část jsem dostal na starost Sáfu já, nesměl jsem jí ujet a pořád si jí hlídal, ale na laně jí táhnul hlavně Protivka. Tim vezl povinné vybavení a dostal za úkol odpočívat. Zní to pěkně, odpočívat... Měl na to celou noc a 120 km na kole. Kontrola vybavení proběhla v pořádku a my opět zahlídli tým před námi, další povzbuzení. A co se nestalo. Cestou na již zmiňovaný most najednou vidíme na silnici světlušky. Husky píchly a ne jednou. Pochopitelně jsme jim to nepřáli, ale měli jsme radost, že jsme na chvíli třetí. Bylo krátce po půlnoci. Na mostě nás čekali jumary. Techniku jsme zkoušeli na chatě před závodem a měli jsme dobrý systém. Ale 40 metrů je 40 metrů. Postupně jsme sjeli dolů a já šel na vrch první. Bože (to jsem ateista!), to bylo utrpení. Musel jsem lézt systematicky , a pořád odpočívat. Zezdola se ozývalo: "Makej, no tak, rychle, na vrch!", ale prostě to nešlo. Na Sáfu jsem čekal nahoře a myslel jsem, že snad vypustila duši. Dalo jí to hodně zabrat. Tim šel poslední, a jak sám později říkal, všem se nám v duchu omlouval. Trpěl jako kůň. Vylezl nahoru a vypadal, že končíme. Asi 2 minuty odpočíval, konečně ten zasloužený odpočinek. Zase jsme byli čtvrtí. Vyrazili jsme na ostrov, CP 20. Byli jsme dohodnutí, že poplave Tim a pak jeden z nás, Protivka nebo já. Cestou k ostrovu se Protivka dobrovolně přihlásil a já se těšil na chvilkový spánek. To se ale nestalo, Tim potřeboval orazit po jumarech, a tak jsem přece jen musel do vody. Poprvé jsme šli do naha. Ale ne naposled. Potkali jsme opět Husky, 2 naháči pobíhající po ostrově. Tak jsme je v tom nenechali a přidali se s Protivkou k nim. Kontrolu jsme nemohli najít. Pobíhat na boso po ostrově, na kterém všude rostou ostružiny, už bych si nechtěl zopakovat. Trny jsem vyndával ještě 14 dní po závodě. Kontrola byla trošku jinde než jsme čekali, a tak bylo jediné štěstí, že jsem na ní spadl. Pak bylo důležité tajně cvakat a zmizet tak, aby si nás soupeři nevšimli. Nechali jsme Husky s jejich vlastními problémy na ostrově a zmizeli jim. Sáfa s Timem si mezitím odpočinuly u ohně, co tam měl někdo rozdělaný, a tak jsme vyráželi plni sil. My dva s Protivkou díky šleze (shleha). Jakoby toho plavání nebylo dost, čekala nás říční kosa, kde jsme museli přeplavat s koly. Tam jsme ztratili mnoho času, a Husky nás opět předjeli. Ale i tento úsek se nám podařilo zdárně překonat. I když musím přiznat, že jsem se "o svýho modrýho draka" pěkně bál! Žádné kolo jsme neutopili.

Dojeli jsme do depa B a v zádech nám vyšlo slunce. Bylo 8 hodin ráno. V depu seděl Vaňous a myslím, že nás i docela rád viděl. Asi jsme ho celkem potěšili, že nám to takhle jede. Něco jsme pojedli, ach ty těstoviny, povinně se napili Plzně, aby se nám trochu srovnal žaludek, vzali brusle, lyžařské hůlky a boty do batohu. Čekala nás etapa číslo 4 a v ní brusle a trek. Teď budu citovat Protivku, protože to, co pronesl, je perla nad perly a docela dobře vystihuje náš stav po 22 hodinách závodu. Brusle byly 20 km a pak 50 km trek, kam jsme si mohli vzít brusle na rychlejší přesun. Protivka: "... Takže je to dvacet kilometrů na bruslích, a pak padesát na treku, kde pojedem dost na bruslích, ... tak to je v pohodě, to kdyby to bylo sedmdesát (na bruslích) dohromady, to bych se z toho posral ..." Brusle byly v pohodě. Hezky jsme se po rovince projeli, ale museli jsme si začít zvykat na horší asfalt. Na CP 25, Žižkův památník, jsme vyšli stylově v bruslích. Po trávě jsou brusle ideální. Aspoň jsme dali najevo, že si to pořád užíváme. Těch zbylých 50 kilometrů (my si myslíme, že víc) už ale bylo otřesných. O slušných cestách se mluvit nedalo, kousek jsme jeli i po písku, myslím, že to jsme si všichni protrpěli. K tomu mi upadlo kolečko, takže jsem dojížděl na levé brusli pouze se třemi. Došla nám voda a kdo by byl řekl, že v poledne není nikde otevřeno. Naštěstí jsme narazili na studnu s pumpou a mohli se napojit. Na otevřený obchod jsme narazili až v 5 hodin odpoledne a k vodě jsme přidali i zmrzlinu. Cestou zpět do depa B jsme se všichni těšili, až tahle etapa skončí, brusle z nás už nikdo nechtěl ani vidět. K tomu se blížila bouřka. Dorazili jsme včas a ještě za sucha, ale jakmile jsme se převlékli na kolo, začal strašný slejvák. Rozhodli jsme se, že chvilku počkáme a dali si první spánek, po 33 hodinách a 20 minutách. Protivka říkal něco o 8 minutách.

Pořád sice pršelo, ale déle čekat jsme nechtěli. Vyjeli jsme do 5. etapy, na kolo, lezení a do lomu. Lezli jsme za deště, museli vylézt 8 cest. Od 3 po 6+ UIAA. Skála mokrá, my mokrý, ale dělali jsme, co jsme mohli. Zůstaly nevylezené 2 nejtěžší cesty. To mě doteď mrzí, protože do jedné z nich jsem nastoupil a kus vylezl. Ale mokrá stěna nakonec vyhrála a mě ujelo, co mohlo. 2 nezvládnuté cesty = 2 okruhy. Dohromady měly asi 30 minut. Bylo to dost nepříjemné, protože mě začalo bolet koleno a běhat se s tím skoro nedalo, v tu chvíli jsem tým pěkně brzdil, a ne naposled. Na kole jsme museli vyrazit na další vrchol s vysílačem, ani nevím kolikátý v pořadí. Nejelo se již tak lehce, jako první noc. Vrátil se slejvák a my v něm statečně chtěli jet dál. Ale po chvíli jsme usoudili, že bychom asi umrzli. Zahlídli jsme dětský tábor a požádali je o jejich sprchy, že se jenom potřebujeme někde trochu převléci. Naštěstí s námi soucítili a Sáfa, jako správná kapitánka, nás začala oblékat do "enercéček". Připadal jsem si jak na diskotéce ve stylu sedmdesátých let, všude ze mě vlály stříbrné flitry, a jak to šustilo. V tuhle dobu mi přišla moc pěkná krize. Začal jsem usínat na kole, ale síly jsem měl dost, takže jsem jezdil jak blázen od krajnice ke krajnici. Ani šleha nepomohla. Došlo to až tak daleko, že jsem se vzbudil z mikrospánku, zastavil a Sáfa do mě narazila a spadla. Naštěstí se jí nic nestalo. Bylo to se mnou tak špatné, že jsme na Zvíkovském mostě (ano, opět ten most) zastavili. Já byl zabalen do "enercéčka" a dostal jsem něco přes 5 minut spánku. To mě zachránilo, a další šleha. Na starost mě dostal Protivka a musel si se mnou povídat. Já si to tedy nepamatuji, ale slyšel jsem, že jsme si každý prostě vedli svůj monolog a neposlouchali toho druhého, ale rozuměli jsme si. Mohli jsme se začít těšit do lomu, opět jsme jumarovali, tentokrát na šikmém laně, hledali kontrolky na skalce a nakonec sjeli po lanovce do vody. Tu jsme si užili. Najít kontrolky bylo zdlouhavé a vyčerpávající. Na jumarech jsme se střídali a někdo mezitím usnul. Sáfa celou dobu na kole nespala, prý se bála o nás, a to jí udržovalo při životě, ale jakmile jsme se probrali, tak to na ní padlo. Když jsem Sáfu vzbudil, tak jí začali pracovat nervy a pěkně mě vynadala, že mi nesmí spadnout. Nespadla. Zbývala už jen lanovka do vody. Museli jsme do sedáku, ale nechtěli jsme mít mokré věci. Rozhodnutí bylo jasné. Opět do naha. Už po třetí. Protivka má asi nadosmrti zkušenost, jaké to je mít na hlavě Timův holý zadek... Muselo se kousek přelézt po skalce, a trochu to klouzalo. Pohled to nebyl pěkný, i když mi se Sáfou a pořadateli (Stejski s Kubou) jsme se pobavili. Nahý v sedáku jsem ještě nebyl. Zajímavá zkušenost pokud máte vlka.

Poradili jsme si a vyrazili do depa A, kde nás čekali lanové disciplíny. Lana byla pěkná, vysoká a byla na nich sranda. Taky jsem se konečně trochu vyspal. Já u jednoho stromu pod sítí a Tim u druhého. Protivka v tu chvíli bojoval s "křížem" a Sáfa se sítí. Bylo mi jich líto.

Čekala nás poslední etapa. Padesátikilometrový trek a dvě přeplavby Orlíku. A my tušili, že pokud závod dojdeme, pokud všechno vydrží, tak budeme čtvrtí. Výš jsme ani nepomýšleli, Husky byli před námi o 2 hodiny. A za námi naštěstí taky tak velká mezera, myslím že Hi-Teci. Opět vycházelo slunce, bylo za deset minut sedm. Trek pro mě začal špatně. Koleno bolelo jak čert a k tomu jsem si vyndal vložky z bot, takže jsem jen čekal, kdy přijdou puchýře. Přišli brzy. Ale nebyl jsem v tom sám. Na treku na nás postupně začaly doléhat různé menší krize a my se v nich pěkně střídali. Spát za chůze opravdu jde. Plavání, co jsme měli na plánu, už bych nikdy nechtěl zažít, voda kvetla opravdu hodně. Po přeplavbě měla Sáfa zelený přeliv, ale slušel jí. Potřetí a naposledy jsme zdravili Sábu s Pájou na Zvíkovském mostě se slovy: "Tak už jsme zase tady...", a hned vyrazili dál. Poslední dvě kontroly a cíl, už jsme se těšili, chuť na pivo byla nepřekonatelná. Šli jsme pomalu, ale všem nám tempo vyhovovalo. Byl jsem rád, že se nesnažíme nikoho dohonit. Cestou jsme stihli i kulturní vložku v podobě zámku Orlík. Přešli jsme nádvoří, park a šli do vody. Samozřejmě nazí, přece nepůjdeme do cíle mokří. Důležitý je image. "Není důležité co děláš, ale jak u toho vypadáš." Takže jsme se na pláži mezi rybáři objevili trošku nevhodně, ale my to přežili, záleží co oni. Cestou do cíle měl Protivka trochu problém, začali se dostavovat střevní potíže. My ostatní jsme zase nemohli nikdo chodit, takže jsme se šourali. On se slovy "já vás dojdu" zmizel. Po chvíli se vrátil a se slovy "no, jestli půjdete takhle, tak to jdu ještě jednou" zmizel opět. Do cíle jsme se donutili posledních 100 metrů běžet, ale bylo to hodně "přísný". Pak už jen cvaknout cílovou kontrolu, cílová fotka, bouchnout šampaňské, a někam se sesunout.

Na Husky jsme nakonec ztratili jen hodinu dvacet a na vítězné Finy necelých 5 hodin. Z konečného výsledku jsme byli překvapení i nadšení zároveň, ostatně nejen my. Z pokusu dojít náš první vícedenní závod se nakonec vyklubalo 4. místo. Tým Nev-Dama Outdoor Ekonom Praha skončil na čtvrtém místě celkově a druhý v kategorii akademici v čase 53 hodin 17 minut.

Nevím, zda-li příští rok půjdeme znovu, zda se nám podaří vše ustát bez zdravotních lapálií, ale se Sáfou, Timem a Protivkou do toho půjdu kdykoliv rád.

Jirka Dvořák
HUDYsport Pardubice

... podporuje náš tým!

STATISTIKY teamu
> počet členů = 75
> počet závodů = 95

NEJnovější REPORTÁŽE
> Jesenický Tvrďák
> Mejcup
> Pražský park. survival
> Adventure Race (VŠE)
> Highlander
> Asics survival
> Adventure Race (T/O)
> Adventure Race (Š&D)

NEJnovější FOTKY
> Fotogalerie Š&D

BONUSY
> AR Slovenia 2007
> Bergson W.Ch. 2007
> AR Poland Champ. 2006
> AR World Champ. 2006
> AR World Champ. 2005

ZÁVODY 2009
> Highlander
     před 3953 dny
> Bike Adventure
> Ruská Ruleta
> DKNV survival
> Hradecký survival
> Noc Tuleních pásů
> Ski Adventure
> Ruská Sibiř

> ZÁVODY 2008
> ZÁVODY 2007
> ZÁVODY 2006
> ZÁVODY 2005
> ZÁVODY 2004
> ZÁVODY 2003

TOPlist

rajce.net | místo pro vaše fotografie