Letošní North Face Adventure Trophy nás, Salomon/Nutrend, zastihl opět ve třech, tak jsme si půjčili Tomáše Petrečeka z Opavy a zase jsme se trefili celkem dobře. Konal se stejně jako před rokem v Polském Zakopaném a na start se mělo postavit 5 českých týmů. Konkurence slibovala zajímavý závod, a taky zajímavě začal. Nestihli jsme start asi o 5 minut, ale k všeobecnému veselí to stačilo. Úvodní orienťák jsme začali vlažněji než loni a doufali, že to doženeme. V povinné výbavě pro první etapu jsou mačky a cepín, tak jsme zvědaví. Na hřebeni Tater je pěkná fujavice a cestou do prvního sedla si připadám jako v Čilkutském průsmyku. Před námi se vleče nekonečný had závodníků. Jak tohle doženeme? Ve druhém sedle už je všechny máme. Stačilo malé bloudění a trocha prošlapávání. Cestou dolů chvílemi jedeme po zadku a jinak pořád běžíme. Honíme se na čele zase asi v šesti až v osmi. V Zakopaném jsme po 35ti km treku sundali ze zad mačky a cepín.

Na kole nás čeká 100 km a cestou lezení a lanový travers. Skoro celou cestu se dalo kupodivu jet a tak to netrvalo až tak dlouho. Dokonce jsme vymysleli asi nejmazanější postupy a docela je i trefovali. Akorát jsme dost nečetli popis trasy, kde byl zrušen jeden povinný postup pro špatný terén a my to tamtudy rvali s kolem na zádech. Naštěstí to nečetl asi nikdo, takže jsme zdaleka nebyli sami.

Kajaky na Czorsztynském jezeře byly k naší malé radosti pro velké vlny zkráceny. V čele se teď míjíme se Speleem a s Helmanama (Salomon Adventure). Po kajacích nás čekají propagační kolečkové brusle a pak pěšky na 60 km do Pienin a dál. Na přelanění v Kroscienku jsme zase třetí a musíme chvíli čekat. Ještě jeden hřeben a dlouhý výšlap a traverzování na Przehybu. Zde nám odcházejí první dva týmy, ale takhle dlouho jsme se s nimi ještě nikdy neudrželi. Je 33. hodina závodu a začíná druhá noc a asi orientačně nejtěžší úsek trasy. Docela to zvládáme, i když ne tak rychle, jak bychom si přáli. Bohužel únava si opět vyžádala svou daň. Kontrolu 33 hledáme velmi dlouho, i když jsme přesvědčeni, že jsme správně. Byli jsme holt asi těsně vedle, nebo jsme tu kontrolu v noci minuli. Ale hlavně začínáme mít úplně debilní dohady o tom, že tu kontrolu zrušili a zapomněli nám to říct a podobné kraviny. Prostě jsme se vzájemně přesvědčili a vyrazili dál. Nevěděli jsme, jestli nás za to nedisknou. Na další kontrole jsme se přiznali a naštěstí tam byl jeden z hlavních pořadatelů a ten nás ujistil, že disk to nebude. Šlo se o trochu lépe. Ale hned na další kontrole jsme potkali Helmany, kteří ji prý hledali už tři hodiny. Jenže oni zavolali pořadateli a ten je ujistil, že tam je a správně. Tak jsme jim jí pomohli najít a vyrazili k Czorsztynskému jezeru, přes které se mělo jet na voru. Jenže foukalo tak, že nás radši posadili do kajaků. Čekalo nás už jen posledních 70 km na kolech a v tom něco lanových a podobných úkolů. Před námi asi 3 hodiny Speleo, těsně Helmani, ale vůbec jsme netušili, jak to vypadá za námi. To jsme se měli dozvědět až na brodu přes řeku asi 30 km před cílem. Prý jsou za námi Navigátoři asi 30 minut. Zavládla trochu panika. Zapřáhl jsem Jíťu za sebe, Tomáš šel do čela a Vaňous zezadu mapoval. Vůbec nevím, kde se to vzalo, ale jeli jsme. A rychle. Čekal nás poslední výtlak do kopce, hřeben, dlouhý sjezd, asi 5 km výjezd, poslední kontrola a mírně do kopce do cíle. Prostě pohoda. Jenže najednou bylo všechno jinak. Na hřebeni jsem do sebe cpal všechno, co jsem ještě našel po kapsách a doufal, že Váňa ví kde jsme a dovede nás na kontrolu. Dovedl. Jen Tomáš začínal být trochu divný. Dlouhý sjezd – pohoda. Do výjezdu jsem zase zapřáhl Jíťu, jen Tom už netáhl. Před poslední kontrolou chvíli bloudíme a Tomášové jsou nějak vzadu. Když nás docházejí, vidíme proč. TomP je úplně mimo, chce vzdát, myslí si, že mu kontrolu schválně schováváme a žebrá u místní paní džus a kolu. Dostane vodu, ale nenapije se, protože si prý myslí, že je slaná nechce se tím nechat napálit. (To nám pak všechno vyprávěl druhý den.) Když najdeme kontrolu, tak si tam chce zůstat povídat s pořadatelkou. Vůbec jsme nevěděli co s ním. Nejdřív jsme na něj řvali a nadávali mu, pak prosili, přesvědčovali a přemlouvali. Největší vliv na něj měl Váňa, tak jsme my dva jeli trochu napřed a hledali cestu. Před posledními třemi kilometry jsme ho ukecali, ať jde na gumu a Jíťa s Váňou jeli každý z jedné strany a hučeli a hučeli a hučeli. Do cíle jsme dojeli

kolem půlnoci – cca 60 hodin. Nakonec jsme dostali penalizaci tři hodiny, takže jsme skončili čtvrtí. Jako devátí došli do cíle Tilak Adventure / OpavaNet, ve kterém šli naši souputníci z minulých závodů Ondra a Filip. Doplněni byli Mákou a Markem – kolegou TomášeP ze zimního závodu.

Poučení ze závodu je: Hledat, hledat, hledat a jíst, jíst, jíst!

Blouďas