Pardubické týmy:
- Štika a Drak eXtreme Team "A" (Fukejs - Zdenátko - Žemla)
- Štika a Drak eXtreme Team "B" (Aleš - Gábina - Štěpán)
- Štika a Drak eXtreme Team "C" (Hermelín - Danuše - Pepa)
- Delta Team (Míra - Kašty - Keny)
- Pat a Mat (Kopka - Králík - Pivo)
Litovel, 9. 10. 2004. Pět pardubických týmů se postavilo na start Bobr Cupu, extrémního závodu tříčlenných štafet, kde první závodník běží 15km kros (a 5x brodí řeku Moravu), druhý závodník jede 25km na kole (a 3x brodí Moravu) a třetí závodník jede 6km na kajaku (po Moravě).
Ještě před tím, ale zase ne moc dlouho před tím, přišli na soutok Chrudimky a Labe tři áčkoví borci s prosíkem - chtěli potrénovat jízdu na něčem, na čem naposledy seděli v minulém životě, v lepších případech na rozbřesku života nynějšího. Na kajku. Nejprve nalezli do sjezdového kajaku: "Je sice trochu vratší, ale je rychlejší." Nepřeklopit se při nasedání, to byl věru kumšt, pak odrazili od břehu a děj se vůle boží. Žemla se stal potápěčem jako první. Bylo to na nejméně vlídný den letošního podzimu, princ Vilibald se namazal a řádil. A Žemla plaval čubičku s kajakem, brodil se rákosím a sliboval, že nikam nepojede. Zima jak v márnici. Zdenátko seděl v kajaku u mola a asi 15 minut se odhodlával, pak odrazil od břehu, zabral pětkát pádlem, žbluňk a byl tam taky. Ale Zdenátko je nezmar. "Drž se radši u břehu!" Břišním tancem vyrovnával balanc, opatrně hladil vlnky pádlem a uprostřed Labe žbluňk! Vysoukat se z té úzké díry v šífu, to je úkol pro hadího muže, ale jak je člověk jednou hlavou pod vodou, vyklouzne jak hrášek z lusku. Mezitím Žemla, taky nezmar, žbluňk! Pak vylezl, třásl se jak ratlík a poručil si slalomový kajak. Sice hodně a nevyzpytatelně zahýbá, ale bať. Šest minut na něm brázdil toky. Tak proběhl trénink áčka na Bobr Cup.
Bobr Cup, to je velká, bezvadně připravená a divácky nesmírně atraktivní akce. Přihlášeno bylo okolo 200 štafet, ve kterých závodila řada profesionálních sportovců (zaslechl jsem jména olympioniků Štěpánka a Volfa), centrum na koupališti v Litovli bylo plné stánků se sportovními věcmi a s jídlem, rychlé a levné (10,-) pivo Litovel, komentář redaktora a zprávaře ČT Jirky Rejmana byl nepřeslechnutelný po celém shromaždišti. V prostoru koupaliště byl k vidění divácky atraktivní brod přes řeku, povinné úseky, pontonový most, plavecká vložka kajakářů, jejich nasedání a vysedání z lodi, závěrečný sjezd po rampě do koupaliště, prostě divák (třeba Zbyněk) se nestačil ani na okamžik nudit.
Start byl ve 12:00. Od pořadatelů jsme dostali několik energetických přípravků, a tak jsme s Hermelínem do sebe kopli panáka pro zahřátí, na půl žraločí nápoj a hlavně tajemnou ampulku... Pak jsme se vyhýbali dopingovým eurokomisařům, neboť nám hučelo v hlavě, pálilo v krku a nedržely oči v důlkách. Ale co, Míra zase celou trať (70 minut) cucal karbošneka. Start! Běžci vyrazili, štafetový kolík v ruce. 12:01 první brod, 12:02 druhý brod, pak průběh skrz shromaždiště a z dohledu diváků. Nás pět pardubických se drželo pospolu, mezi prvními dvěma brody jsme se seřadili vedle sebe (Aleš v bílém dresu jako náš lídr, my ostatní v modrém), a zatímco pole před námi se našemu tempu vzdalovalo, stejně početnou skupinu supících závodníků jsme drželi na zádech. Ne úplně úmyslná, přesto však spolupráce jak na Tour de France. Zpočátku jsme šli hodně zvolna, i tak jsme ještě před třetím brodem setřásli Mirka, začal tuhnout nějak moc brzy. V řece nebylo zdaleka tolik vody, kolik by člověk čekal po vyslechnutí legend o tomto závodě. Ostatně počasí se celkově vydařilo, podzim dal, co mohl, přesto v říjnu voda úplně teplá není. Na otočce v půlce trati Hermelín nasadil k trháku (sám později litoval, že s tím ještě chvíli nepočkal, až za ty dva výběhy), a utrhl mě. Aleš a Kopka se s ním drželi, i když Kopka měl na blátivých úsecích (třeba 2km kukuřičným polem) v maratonkách potíže. Nakonec Hermelín doběhl první (tím se rozumí z pardubických týmů, celkově to bylo něco kolem 60.místa), Aleš za ním, pak Kopka, já jsem měl v závěru fůru sil a stahoval jsem, co to šlo, a Mirek nakonec taky neběžel vůbec zle. Všichni jsme se svými časy srovnali do nějakých tří minut.
Kolíky si vzali bajkeři. A neměli to vůbec snadné. Všude bylo bláto, dostávalo se do všech částí kola, brození s bicyklem na rameni taky není žádná slast, některé sjezdy se nedaly sjíždět, výjezdy byly spíš výškraby. Jako první dorazil do cíle Zdenátko, velká naděje "A" celku. Před závodem jsme mu prorokovali (jen tak interně, mezi námi skeptiky), že jako obvykle přetrhne řetěz. K tomu nedošlo, Zdenátko řetěz jen překroutil. "O takový závadě jsem ještě nikdy ani neslyšel. Pět minut jsme se s tím mordoval. Podle výsledků mě tam předjelo třicet lidí." Jako druhý dojel Kašty z Delta Teamu; před Bobrem prý nepodcenil přípravu, na kole dost točil a v závodě to prodal. Překvapivě s minimální ztrátou na Kaštyho dojel Králík, z davu se ozývali hlasy uznání. Holky se na trati rvaly, zvlášť Gábina prý vypadala v cíli hodně použitě. Ale to už jsem neviděl. Sledoval jsem totiž našeho potápěče.
Kajakáři hned po startu skočili šipku do přilehlého náhonu, přeplavali na druhou stranu a pak si teprve doběhli pro loď.
Největší ovace publika ve skokanské části závodu patřily Kenymu, který se vrhnul do vody se žlutou helmou, vynořil se však bez ní. Snad šok z ledové vody, snad ucpané uši zavinily, že Keny svou ztrátu nezaznamenal, nereagoval na hurónský řev publika a hrnul se s výrazem umrlce ke břehu, zatímco jeho Yellow Submarine kotvila opodál v kanálu.
Po třech kilometrech proti proudu a třech po proudu se kajakáři šťastně vylodili, hodili si loď na hřbet, běželi pár set metrů, přebrodili řeku a vylezli na závěrečnou skluzavku. Tedy tak to mělo být. Jenomže Žemla potápěč neodolal vábení živlu a při vystupování žbluňk! Načepoval si plný kajak Moravy. Dvě minuty se ho pokoušel vylít, než se mu to s pomocnou rukou hodného soupeře částečně podařilo. No a závěr. Vytáhnout těma znavenýma ručičkama tu těžkou mrchu, ve které bylo vody jak v umyvadle, to si kamarád zapracoval. V tu chvíli už se na něj dotáhl Delta Keny, jenž je jednak zkušenější kajakář (trénoval o maličko déle) a jednak mu zbylo více sil, a nahoře na rampě už byl před Žemlou. Nasednout a frrr dolů ze skluzavky. Ani se nepotopil. Žemla se na rampě mátožně potácel, tak nějak musel vypadat princ Bajaja, když se chystal stít poslední hlavu. Pak nasedl a sjel. Šprajdu neměl. Kajak se zapíchl do koupaliště, nabralo se do něj ještě víc vody a už se nenarovnal. Žemla jen poslal zoufalý pohled ryčícím fanouškům a šel hlavou ke dnu. Keny mu dal ještě šanci, cestou od skluzavky do cíle se rovněž ponořil do hlubin bazénu, ale plavecká část ho již nepřekvapila a s přehledem uhájil vítězství Delta Teamu! Žemla jako zkušený remorker dotáhl svůj žalostně plný člun do cíle (za ním funícího tlouštíka porazil až díky cílové fotografii), z vody koukala jen špička lodi, na níž vypadal jako Mach a Šebestová na rohlíku.
Hned na to sjel bez potíží skluzavku pan Pepa a u večerního rozboru závodu si vyčítal, že ještě víc nezabojoval, že kdyby věděl o těch dvou šoumenech před sebou, že by jim oběma přejel hlavy a vyhrál by. Pivo nezklamal své fanoušky a také jeho kajak se poroučel ke dnu, zatímco Štěpán proplul poslední atrakcí bez ztráty květinky (koupal se zato už cestou).
Jak říkám, byl to nádherný souboj na pozadí nádherného babího léta. Ještě teď jsme z toho všichni nachlazení. Skončili jsme okolo 130. místa a jsme spokojení. A kdyby vám Béďa jako mně tvrdil, že jsme udělali ostudu, tak mluví z cesty.
NOVINKY | >> ANKETA << | ZÁVODY | O NÁS | ODKAZY | >> CHAT << 
