Po mém několikanásobném slibování, že už mě nikdo nikam nedostane, zase stojím nad červenou bednou a nevím co do ní. Teď je to ještě umocněno tím, že brácha před týdnem zavolal, že je nemocný a ať seženeme někoho jiného. Takže mám bedny dvě a přemýšlím, co by se mohlo Křižákovi hodit z Ondrových věcí. No, snad mám všechno a můžeme vyrazit. Prezentace závodníků a hotel, ve kterém jsme bydleli je v Polanici Zdroj, kam dorážíme v neděli v poledne. Po ubytování začíná ten správný předzávodní zmatek, co budeme na kterém stanovišti potřebovat, počítání kdy se kam asi dostaneme a kolik tam tedy máme dát jídla, malování optimální trasy do mapy (ještě ani zdaleka netušíme ,co dokážou polští cestáři udělat z naprosto jasných, rychlých a pohodlných postupů).Když jsme konečně všechno zabalili a odevzdali pořadatelům na jednotlivá stanoviště, odjeli jsme v pondělí v 11 hodin do Klodzka na start. Start je ve 12 hod přesně, což bylo stvrzeno věžními hodinami. Úvodní orienťák jdeme v klidu a přesto jsme po něm na 3. místě. Vyrážíme tedy s Finy a s Adventure na první pěší etapu. Skoro celou jí na sněžnicích prošlapáváme my. Nikdo nechce střídat, což bude znak celého závodu. Před koncem pěší etapy (depo A) je slanění z mostu a orienťák v tvrzi. Je skoro půlnoc a startovní pole se sešlo zase pěkně dohromady. Následuje druhá etapa na kole, při které se podíváme mimo jiné k rozhledně, kam samozřejmě nevede žádná cesta a musíme kolo tlačit a prošlapávat stopu netknutým sněhem. To už ale naštěstí nejsme první a prošlapává Speleo. Už za světla přijíždíme k vloženému desetikilometrovému orienťáku. Naše představy o strávených dvou hodinách berou rychle za své. Začínáme starým dolem, ve kterém musíme najít 8 kontrol a pak větrací šachtou vyžumarovat asi 50 m na povrch. První dvě kontroly prošlapávají Helmani, pak střídáme my a dorážíme k větrací šachtě dalšího dolu a slaňujeme dolů. Tady nás čeká dalších 9 kontrol a krásné ledové krápníky. Po další hodině brodění se sněhem zastavujeme a necháváme se předejít někým jiným, ať si to taky užijí. Bohužel vyráží špatným směrem, tak je to zase na nás. Před koncem nás zase dojdou, tak do cíle docházíme asi jako čtvrtí. Rozbíjíme naprosto zmrzlé tretry a odjíždíme na kole vstříc třetí etapě. Po cestě zastavujeme v hospodě na polévku a pirohy. Úžasné. Do depa B přijíždíme se setměním a čeká nás etapa na běžkách. Dáváme si trochu na čas, ať to tentokrát prošlape někdo jiný. Stejně jdeme jako druzí za Speleem. Běžkový úsek je zkrácený. Na první kopec se musí pěšky, ale za to pak je to krásné svezení. Z běžek do depa B se vracíme první a jdeme spát. V depu se smíme zdržet maximálně 3 hodiny, tak jich využíváme k hodině a půl spaní a doplnění zásob. Odcházíme na pěší etapu asi 10 minut před limitem. Speleo limit přetáhlo a dostává penalizaci 45 minut. Bohužel jdeme zase první a šlapeme. Občas za sebou zahlídneme soupeře, ale těm se evidentně nechce nás dojít. Docházejí nás až u Hejšoviny a to hned tři týmy. Speleo, Helman a Fjord Nansen, Finové už vzdali pro nevolnost jejich nejhezčí čtvrtiny. Začíná taktizování ohledně dalšího prošlapávání. Prakticky všichni jdou na jídlo do hospody jen Speleo jde k Hejšovině, na kterou se musí vyžumarovat. Z jídla odcházíme před Helmanem a Nansenem, ale cestou ke skalám bloudíme a k lanům přicházíme poslední. Vylaňujeme nahoru a Jíťa si vzpomíná, jak jsem v Chorvatsku nechal batoh na skále a Váňa mi ho musel přivézt dolu. Ať to prý taky zkusím. Váňa s tím kategoricky nesouhlasí, že prý dolu jo, ale nahoru v žádném případě. Připíná se k lanu a startuje vzhůru. Asi po deseti metrech se ozve "DO PRDELE", kouknu nahoru, pak vedle sebe, a už vidím co mě čeká. Na zemi vedle mě leží DVA batohy. Byly neuvěřitelně těžké. Takže teď to prý máme na batohy 1:1. Jak kdo! Před vchodem do skalního labyrintu nám ještě zkontrolují povinné vybavení. Kupodivu nám nic nechybí, takže jsme vyvázli bez penalizace. Helman a Fjord Nansen dostávají 30 minut za píšťalku a kreditku.Po slanění z Hejšoviny přichází z hospody také Speleo a shodujeme se na tom, že konečně také prošlapává někdo jiný než my. Jsme právě 48 hodin na trati. Za tmy dosahujeme naposledy depa B, nikdo nespí a všichni vyrážejí na kolo. My jdeme spát zase na 90 minut. Na 3. bikovou etapu razíme asi s čtyřhodinovou ztrátou na první tři, ale dozvídáme se, že Helmani vzdali a za námi daleko nikdo není. Takže jsme zase třetí. Po kolikáté už v Polsku? V této etapě nás čeká přelanění dvou kaňonů i s kolem a já začínám hledat bráchu. Vypadá to asi takhle: Odjíždíme, říkám si "Křižák jede, Jíťa jede, Vaňous jede, už jen Ondra a můžu vyrazit jako poslední". Naštěstí jsme na to už docela zvyklí, tak se tomu jen smějeme, stejně jako různým jiným halucinacím. Do depa C přijíždíme ve čtvrtek za svítání. Speleo prý nespalo a vyrazilo na poslední běžkařskopěší úsek.. Ten má v sobě etapu přes Kralický Sněžník, za kterou je hodinový bonus, pokud ho tým projde celý jako první. Jsme kousek za Fjordama a začínáme mohutně stahovat náskok prvních. Bohužel vyrážíme přesně na opačnou stranu a zjišťujeme to po půl hodině pochodu. Stanou se i horší věci. Zažili jste to už všichni. Cestou na Sněžník prožil Křižák svou těžkou chvilku, malinko rupnul a do kopce vyrazil na běžkách trochu jinudy než my na sněžnicích.. Nikdy jsem ho neviděl tak rád, jako když se objevil na vrcholu. Naše velkolepá stíhačka může pokračovat. Do Céčka přijíždíme všichni pohromadě akorát s tím rozdílem, že Speleo získalo hodinový bonus, takže po odečtení penalizace má na nás 15 minut a Fjord Nansen je za námi dalších 30 minut za píšťalku. Je před námi poslední etapa na kole ve které nás čekají štoly ve Zlotym Stoku a labyrint v pevnosti v Klouzku. Do zlatých dolů přijíždíme 20 minut za Speleem a 10 minut před Nansenem. Mapa štol byla velice přibližná a trochu nám zamotala hlavu. Nejvíc nám však zamotala hlavu zatopená štola, do které nás pořadatel poslal v rádobynepromokavých oblecích. Mám úplně mokré nohy až do půli stehen. Ostatní na tom nejsou lépe. Vůbec nevíme co budeme dělat, protože představa 5ti hodin na kole v -15 stupních a v mokrých věcech je víc než strašná. Padají různé návrhy. Jeden zní.: čtvrtí za námi jsou daleko, tak se usušíme a pojedeme v klidu domů. JENŽE MI MŮŽEME BÝT PŘECE JEŠTĚ DRUZÍ. Třetí už jsem byl několikrát. Obouváme tedy na nohy igelitové pytlíky, vycpáváme se novinami a jedeme. Cestou potkáváme závodníky na kratší trase, kteří večer vystartovali a začátek závodu mají v našem protisměru. Fandí nám a to nám moc pomáhá. Závěrečný sjezd zvládáme na pokraji. Neustále zastavujeme, rozmrazujeme nohy, radši s kolem s kopce občas běžíme. Jede za námi doprovodná sanitka až do Klouzka. Ve vratech pevnosti se míjíme s vítězným Speleem. Mají to do cíle 200 metrů. Tleskáme jim a oni nám přejí hodně štěstí v labyrintu. Musíme přijít na systém chodeb a najít 5 kontrol. Já jsem totálně vypnul a mám pocit, že to nikdy nenajdeme, naštěstí Váňa s Křižákem jsou jiného názoru a stačí jim na to asi 80 minut. Já mezi tím umírám v chodbě a občas vyrazím někam s nimi. Závěrečné slanění a dojezd do cíle prožívám trochu z nadhledu. Nikdy bych nevěřil, že se dá jezdit v zimě na kole s mokrými botami. Pořadatel nás opět přesvědčil o tom, co všechno se dá vydržet. Teď už jen spát a jíst. Byl to jeden z nejhezčích závodů, jaký jsem kdy jel. Závěrečná trachtace byla opravdu vydařená.

P.S. Na vyhlášení jsme se dozvěděli, že Naneseni se v Zlotym Stoku pohádali a jeden z nich chtěl vzdát. Po hodině a půl se ho podařilo pořadatelům a kolegům z týmu přesvědčit ať pokračuje. Ten samý člověk chtěl při slanění z pevnosti vzdát po tom, co slanil asi 2 m a dole si ho museli připnout k sedáku, aby jim neutekl. Prý si z toho nic nepamatujeJ

P.S.S Jíťa to celé odjela se zlomenou nártní kůstkou, ale to se dozvěděla až v Čechách u doktora. No nemá tam chodit, že jo!

Blouďas