Bílovické krpály? Mohla bych začít třeba tím, že puchýře na nohou se mi ještě ani po týdnu nezahojily, ale taky tím, že jsme měli možnost přespat na skvělém hradě a nebo že jsme se prostě pěkně prošli. Ale nepředbíhejme ...

První ročník závodu ve sportovním trekingu Bílovické krpály se konal o víkendu 14. - 15. 5. Mělo jít o závod dvojic, orieňťák o délce trati zhruba 50 km na 2 dny s tím, že ze soboty na neděli se mělo bivakovat kdesi v terénu, pročež jsme si museli na zádech táhnout nějaký to povinný vybavení. Za Štiku & Draka nastoupily 2 týmy: já & Fukejs a Dája & Aleš.

Pojetí závodu bylo různé. Byli tací, kteří nasadili orientky a batohy jen o něco větší než camelbag a utíkali, co jim síly stačily. Zato třeba já jsem se přes počáteční protesty Fukejse rozhodla pro svou krosnu přezdívanou skříň, na nohy pohory a vydala jsem se na pěknou procházku spolu s ostatními ze Štiky & Draka.

V sobotu jsme za nečekaně krásného počasí v 10:00 vyrazili na trať. Limit etapy byl do 8 hodin večer, což jsme zatím považovali za formalitu. Když jsme ale na třetí kontrole (jeskyně Pekárna - moc pěkná) byli za 3 hodiny a těch kontrol bylo 12, vypadalo to s námi trochu nahnutě. My jsme se však nenechali zviklat a hned u nejbližší hospody jsme zastavili načerpat síly a kofolu. Díky tomu nám to šlo dál jako po másle. Přes sedmero hor a sedmero řek a také přes Malou Macochu a nádhernou jeskyni Kostelík, kde jsme všichni museli zamáčknout slzu v oku, když Fukejs zarecitoval Čechy krásné, Čechy mé, jsme v krásných 18:30 dorazili na hrad ne úplně trefně pojmenovaný Nový hrad.

Pravda, hrad sice nebyl úplně nový, ale každopádně měl čím zaujmout: Jeho součástí byla mučírna, kde jsme napnuli Dáju s Alešem na skřipec (zato ale španělskou botu nikdo ne a ne vyzkoušet), věž, ze které byl výhled na všechny ty kopce, na které jsme se vyškrábali, a radost nám udělala i hospůdka, která byla nadstandardem vzhledem k tomu, že v bivaku měla být k dispozici pouze voda a místo pro stan. Mimochodem toho místa pro stan jsme moc nepotřebovali, protože Fukejs v rámci úspor v hmotnosti nákladu zapůjčil exkluzivní stan od Pepy, který však byl jen o trochu větší než spacák a jeho jedna vrstva by dešti asi nekladla velký odpor (naše motlitby ale naštěstí byly vyslyšeny a nakonec nepršelo). Večer jsme si ještě opekli na nádvoří u ohně buřta, zazpívali pár táborových písní a pak už se jen nasoukat do stanu a spát.

Další den jsme startovali z hromadného startu o půl osmé s tím, že od dvojic před námi i za námi nás dělí asi hodina, takže jsme neměli kam spěchat. Trasa vedla opět přes spoustu krásných míst, taky přes pěkný kopce, tentokrát ale byla o trochu kratší. Limit 14:00 se nám přesto splnit nepodařilo, zčásti to mohlo být i lehkým zdržením při překonávání železnice a řeky, které přidalo té naší turistice trochu na akčnosti: v díře pro potok pod tratí jsem se svou krosničkou trochu drhla, brodění řeky bylo taky docela dobrodružné. No a tak jsme dorazili do cíle ve 14:30 - po mohutném finiši, který ale skončil vyrovnaně, a tak jsme se nakonec umístili společně na 3. - 4. místě. Následovalo vyhlášení, dostali jsme pěkné stromečky a guláš, jehož vidina nás poslední třetinu trati držela při životě. No a potom už na vlak a zpátky do Pardubic.

Co dodat? Asi ještě pochvalu pro pořadatele a konstatování, že to byl moc hezky strávený víkend!

Helenka