"Skorobalada z Čeřínku"

Milý brachu, milý synku,
co jsi našel na Čeřínku?
Našel jsem tam spoustu chlapů,
sem tam holku, k tomu mapu.
Co jsi dělal v spěchu kvapu?
Vyběhnul jsem v lůno lesů,
kapradím a spoustou vřesu,
přes balvany, přes potoky
letěly mé ladné kroky.
V temných lesů, strmých skal
napínal jsem každý sval.
V houšti ostružin a malin
cloumal se mnou adrenalin.
Kde je cíl, kdy už si sednu?
Zůstával mi v nedohlednu!
Když jsem zdolal strmou skálu,
spatřím propast k svému žalu.
Na laně a na kladce
letím jako v pohádce.
Dál pak letem sokolím
s vratkou hrazdou zápolím.
Úkladů zde desatero.
Mířím dále na jezero.
Se svou loďkou vodou kroužím,
pádlo v tělo hlubin hroužím.
A nad tůní naříká
kuňkavý hlas vodníka.
Únava se plouží kolem,
když se setkám se svým kolem,
se svým milým horským kolem.
Kéž bych měl sil jako Golem!!
Zbytek sil mi oudy proudí,
tetelí se, tělem bloudí.
Neproudí, spíš jenom kape.
Tak se vzchop už, sakra, chlape!
Křičí na mě vnitřní síla,
která ve mně ještě zbyla.
Teď cítím, že tělo moje
nepodá se v půli boje.
Proto přes bažinu, skálu
dupu tvrdě do pedálů.
Konečně cíl! - žádná sláva.
Adrenalin opadává.
Rozjasní se moje hlava:
Všechno je zas po našem,
nad pivem a gulášem!

"dědánek" Fukátko