Štika & Drak eXtreme team

Co uvízlo v paměti a objevuje se v nočních můrách
aneb zimowy rajd ekstremalny

Od půlky ledna nás pořadatelé straší 2 metry sněhu a mrazy kolem -20°C
Honza odlétá na aklimatizační soustředění do Thajska, odkud se vrací týden před závodem se spálenými zády od šnorchlování
Jednou z posledních news od pořadatelů je hlášení 2,5 metru sněhu a teplot stále kolem -15°C
Pepa proto rezervuje v Yeťáku sněžnice
Ve čtvrtek mi volá Aleš, že Pepa má cosi se zádama a nejspíš vůbec nepojede
I přes mou nabídku silných prášků na bolest Pepa v pátek potvrzuje svou imobilitu a ve hře tak zůstáváme už jen my s Honzou
Aleš je pochopitelně dost naštvanej a zklamanej, ale doufá, že ho pořadatelé nechají absolvovat závod s námi
Je pátek 14 hod a volá Honza, že vyráží pro Aleše, a pak už do Hradce - asi bych si měl konečně zabalit všechny ty věci...
Mám konečně sbaleno, ale vypadá to, že jedu někam aspoň na týden, takže musím k autu nadvakrát
Vracím se domů Honzovi pro Alu-folii (ale druhou už nemám); vracím se Honzovi pro karimatku a spacák; vracím se Honzovi pro hůlky; vracím se konečně jen kvůli své blbosti pro foťák
Pokoušíme se cestou Honzovi koupit tu Alu-folii, ale ani v jednom z pěti navštívených obchodů ji nemají (v Náchodě nám dokonce místo ní vnucují alumatku)
Hned po příjezdu se nás ujímá náš osobní pořadatel, ale záplavě jistě důležitých informací moc v polštině nerozumíme a on zase nerozumí našim českým dotazům, a tak jsme skončili na angličtině
Na prezentaci jsme si nafasovali propozice, čísla, rozlišováky, trička apod. a Alešovi naštěstí pořadatelé povolili, aby absolvoval závod s námi, i když neklasifikován
Po prezentaci jsme dostali mapy s tratěmi a první, co nás zarazilo, byl její formát, který připomínal nástěnnou tapetu
Chvíli trvalo, než jsme pochopili, že ne všechny tratě, které jsou na mapě zakresleny, jsou naše a dost se nám tak ulevilo
Na rozpravě pro mimopolské se sešly 4 týmy z Čech, 1 ze Slovenska a 1 z Holandska, takže to bylo takové komorní setkání
Následná kontrola povinného vybavení byla v našem případě poměrně dramatická; nejdřív byl Honza donucen atakovat místní lékárnu kvůli té Alu-folii (ale protože měli už zavřeno, tak se na to vybod), a pak se mu ještě pořadatelé vysmáli, když jim místo kompasu ukázal palcovku a tvrdili, že to nám nestačí; na to Honza reagoval pouze mávnutím ruky a už se s nimi nebavil; Aleš je dostal, když jim místo hřejivé masti vnutil Carbosnack a v pohodě mu to prošlo; no a můj čas přišel při kontrole lékárničky, kdy jsem se s místním panem Červeným křížem pohádal, zda je to obinadlo elastické nebo ne; tuto diskusi jsem ukončil až, když jsem ukázal skutečnej elasťák
Už hodinu před startem jsme se museli hromadně přesunout do místního amfiteátru, kde jsme poslouchali zřejmě velmi zajímavé proslovy nějakých bafíků v polštině a začínali pomalu prochládat
Ještě následovalo focení týmů na podiu, fasování jednoho Red Bulla, a pak už jen přešlapování pod startovním obloukem
Je pátek 22 hod a společně s dalšími 45 týmy vyrážíme do tmy a zimy; na kraj městečka nás ještě doprovodí policejní eskorta, ale pak už je vše jen na nás
Trochu mě překvapuje tempo ostatních; mám pocit, že jdeme celkem rychle (zvláště když nás čeká 50 km), a přesto nás dost lidí předchází / předbíhá...
Hned po pár stech metrech se cesta mění pouze v prošlapanou stopu, ve které se jde jeden za druhým, namáhavě a dost pomalu
Na 1. kontrolu to je 11 km a 430 m přev. a my sem přicházíme za 2 hod 47 min na 33. místě
Pomalu nám začíná být jasné, že to nebude žádná PRDEL
2. kontrolu pořadatelé ruší, protože je skoro na vrcholu Kralického Sněžníku a tam je teď prý sněhu minimálně po pás
Z jedničky proto pokračujeme rovnou na 3. kontrolu (15 km a 460 přev.), ale je to asi 10 km po zledovatělé silnici a navíc teplota klesá na -22°C
Po cestě si dáváme krátkou pauzičku v kryté zastávce ve vesnici Boleslawow, ale akorát zde zbytečně promrzneme, a pak trvá dost dlouho, než se chůzí zahřejeme
Po výstupu serpentinami přicházíme na 3. kontrolu, kde se v budce tísní několik dalších týmů; jsme zde 28. a už máme za sebou 6 hod 48 min pochodu
Na 4. kontrolu je to 11 km a 360 m přev., ale tak polovinu vzdálenosti tvoří jedno táhlé stoupání; sice začíná svítat, ale to už na mě moc neplatí a odchází mi i psychické síly, navíc dost bolí klouby i svaly; začínám to už nejen v duchu balit
V druhé polovině postupu už sice nestoupáme, ale za každým hřbítkem traverzu očekáváme kontrolu; je to nekonečné a navíc začíná dost foukat
Konečně jsme na 4. kontrole - náš čas je 11 hod a jsme 29., ale to už není vůbec důležité, protože je jasné, že na kolo už nenastoupíme (nejsou síly, ani vůle)
Původně jsem byl dokonce rozhodnutý, že se nechám z té 4. kontroly odvézt rovnou do cíle; bohužel v Polsku silnice na mapě ve skutečnosti nic neznamená, takže pokračujem
Domlouváme se, že jdeme dál směr 5. kontrola a ve vesnici v půlce postupu se uvidí, co dál
Po dalších 5 km a 2 hodinách pochodu jsme u té vesnice, a když vidíme kopec před námi, na který bychom měli pokračovat, máme všichni jasno - prostě končíme (v tuto chvíli máme za sebou 42 km a 1250 m přev. za 13 hodin)
Do cíle je to sice ještě pořádně daleko, ale naštěstí se nám podařilo stopnout hned první auto a paní nás odvezla až ke škole, kde bylo centrum závodu
Naše pocity z tohoto závodu byly dost smíšené a určitě se taky měnily, jak odcházela únava a člověk se mohl opět hýbat, ale jediné je jasné, byla to velká zkušenost a těch máme zatím na tyhlety extrémy málo...