Jako každý rok i letos proběhly boulderingové závody Mejcup. Byly v brněnském největším hudebním klubu Fléda a sjelo se opravdu hodně výborných borců – česká špička, maďarská repre, slovenští bratři (těm dokonce kvůli téhle akci přeložili domácí mistrovství), nějací Poláci, …Tihle všichni byli na konci závodu na předních místech. Na opačném konci se ocitli lezbychtiví borci, kteří přišli sbírat zkušenosti, dostat pěkné tílko s Mejcup logem a podívat se, jak se to vlastně dělá. Shodou okolností jsem se tam dostal i já a Hermelín.

Ráno byla kvalifikace. Čtyři bouldery, 30 minut, patnáct lidí najednou se o ně pokouší. Loni kvalifikací prošlo hodně lidí, 40 borců z 60 dalo všechny čtyři topy, a tak se letos zřejmě pořadatelé rozhodli přitvrdit. Hodnotilo se buď dostání se do zóny (chyt zhruba v půlce) nebo na top. Musím se pochlubit, že jsem odlepil od země na všech čtyřech bouldrech, bohužel jsem se nevysápal ani na jednu zónu… No co, stejně jako dalších 21 lezců… Zato s Hermelínem to vypadalo nadějně. V nejpřevislejším bouldru předvedl dvakrát moc pěkný skok, škoda, že ani jednou se mu nepodařilo dát nohy včas do stěny, aby ho mohla ta oblina podržet. Pak už to k zóně byl jen kousek. Ale dost o nás.

Odpoledne bylo semifinále, které jsem neviděl. Večer v sedm hodin začalo babské finále. Atmosféra zhoustla, z repráků se ozývala hudba, spíkr hecoval fanoušky, pětisethlavý dav hecoval finalistky, vzduch byl nedýchatelný… Ale byla to paráda. Finále, to už bylo peklo. To, co ty ženy předváděly, bylo skvělé. Bouldery byly postavené různorodě, takže každé šlo něco líp než něco jiného. Skoky, nemožné pozice, maximální úsilí, krásná ukázka spojení síly, rovnováhy a ladnosti pohybu. Vyhrála s přehledem Silva Rajfová, která kvůli krasobruslařským závodům lezla kvalifikaci s borcema (14.). Ve finále všem ukázala, jak snadné to může být. Jejím třem finálovým topům se žádná další závodnice ani nepřiblížila.

Pořadatelé přestavěli bleskově cesty a o půl deváté začalo mužské finále. To, co předvedly baby, bylo v mužském finále doplněno o spousty dynamiky, ohromné svaly, krev a snad ještě viditelnější úsilí. Dav šílel, spíkr nadšeně povzbuzoval, atmosféra jako v kotli Baníku. Čest borců v nejlepších letech zachraňoval Jirous Přibyl, který skončil na druhém místě. Třetí totiž skončil devětatřicetiletý veterán Andrej Chrastina a vyhrál třináctiletý Adam Ondra. Andrej Chrastina předvedl, co znamenají zkušenosti a skvělá technika. Na třetím boulderu (4 metry), kde byly jen dva regulérní chyty (jeden z nich top) a jinak jen 2 řezky (menší než menší…) a tři konstrukce, ukázal, jak si stoupnout v převise nedrže se skoro ničeho, stoje takřka na ničem, neuvěřitelné… Vítěz Adámek váží jen 35 kilo a je to odmala gymnasta. Takže mu nedělá problém dát si nohu za hlavu, ukázat na stěně provaz a podobně, tím víc než dohání, o co jsou ostatní větší a silnější. Hned na prvních dvou boulderech dal top, a tím si prakticky zajistil vítězství. Na třetím boulderu top nedal, ale ukázal, jak se dá skočit na řezku a udržet se na ní za jednu ruku. Prostě borec, chápete?!

Proběhlo vyhlášení a večer pokračoval koncertem kapel Feher Fekete Kerek (nebo nějak podobně), Annie’s trip a Záviše…. Takže všem příští rok moc doporučuju se zúčastnit! Doufám, že ze Štiky se přihlásí i někdo další a přijedou i fanoušci. Vidět nejlepší lezce v akci opravdu stojí za to!

Peťan