Venku sněží, tak jsem si řekla, že pomalu nadešel čas dopsat článek z letošní Poděbradky, na který jsme startovaly s Aničkou Knížkovou jako JEDINÍ zástupci Š&D Extreme teamu (styďte se). Jen ve zkratce něco obecnýho: Jelo se na přelomu července a srpna ve Cvikově v Lužických horách (kousek od Novýho Boru). V sobotu jsme se na trati trápili 6 hodin, v neděli jen 4. Kdybyste si chtěli přečíst nějakej hodnotnej článek, nebo se mrknout na mapu, tak otevřete Orientační běh 5/2004 nebo www.bike-adventure.cz.
Takže... to bylo asi tak... Na místo jsme dorazili vlakem ještě s Ludvíkovic rodinkou chvíli před setměním a v zájmu rychlosti a lenosti jsme si za pivo pronajaly mapu Michala Tihoně. Obkreslily jsme kontroly do map a koumaly možný postupy. Mapu horizontálně rozdělila silnice na dvě části: V horní kopce + víc kontrol, dole nekopce + míň kontrol. Start byl cca uprostřed papíru. Už ten večer jsme se upnuly bůhvíproč k levý horní části (pro orienťáky: Severozápadní část). Ty kopce nevypadaly zas tak hrozivě (kdyby tam byly zakreslený všechny vrstevnice, tak nás tam nikdo nedostane - řikali, že Shocart tu mapu kvůli nám speciálně domapoval a zpřesnil... není mi moc jasný, jak teda vypadala předtím).
Přeskočím večerní veselí a přejdu rovnou k závodu. Startovalo se v 5minutových intervalech. Po odstartování se jelo tak dva kiláky k mapovýmu startu, kde jsme dostali bodový ohodnocení kontrol pro ten den v rozmezí 0 - 80. Zakreslily jsme do mapy všechny 80 a 50, no a že zbytek se uvidí, přičemž jsme absolutně jsme netušily, co jsme na 50tkový mapě za šest hodin schopný objet.
Rozhodly jsme se pro naši oblíbenou severozápadní stranu, přes Novej Bor, že jako vysbíráme kontroly z tohodle rohu. Sice trošku do kopců, ale body celkem slušný. Vyrazily jsme a jak si tak ťapem, koukám na tacháč... hodina v hajzlu a body žádný, což bylo drobet frustrující, ale ostatní na tom byli prej podobně, i když svištěli v opačným směru.
Udělaly jsme si 80bodový výlet na Jedlovou horu (aniž bychom tušily, že jde o krpál jako prase, kde se bůhvíproč jezdí závod "Welcome to hell"). Navíc jsme ze dvou STEJNĚ ČÁRKOVANÝCH cest vybrali tu skoro neschůdnou i bez kola, přičemž druhá byla exkluzivní asfaltka.. Když jsme se kapánek mrtvý vydrápaly na cestu, po který se sjíždělo dolů, slečna, co frčela kolem na nás křikla: "Přidejte, bude hůř!!!" Nahoru musela jet jinudy. Na hoře jsme daly sváču, nakoupily pohledy, pokochaly se výhledem a vyrazily zaslouženě z kopce. Až do konce nás žádnej enormní krpál nepotkal, takže to docela utíkalo.
Druhej den jsme nasbíraly jen o 40 bodů míň, ačkoliv limit byl o dvě hodiny kratší. Už proto, že jsme věděly, čeho jsme schopný, a že trápit se v kopcích je totální kravina. Zvolily jsme protilehlej (jihovýchodní) roh mapy, takže jsme po startu jely něco kolem 20 minut po víceméně rovný silnici. Oba dny jsme nestihly cíl o deset minut, což znamenalo 20 bodovou penalizaci, ale sebrali jsme díky tomu "třicítku" a většina závodníků dojížděla po limitu, tak co..
Cestou zpátky měla Anička trošku krizi, tak bych jí chtěla poděkovat, že se kousla a na jaký pěkný sprostý slova si vzpomněla .. Takže asi :-) Každopádně doufám, že příští rok bude na startovní čáře stát víc reprezentantů Š&D Extreme teamu. Tyhle závody za to fakt stojej, ale tuším, že se zase budou jedním dnem krejt s Budislaví.
Bonus: Jak troubějí .... na horách Jeleni... Na závěr snad ještě odstrašující příběh pana Jelena (jel s Michalem Tihoněm), kterej v rohu mapy řešil křeče svérázným způsobem. ".... stavěli sme pro vodu, tak sme požádali místního borce i o sůl. Ten dobrej člověk přines misku soli a polívkovou lžíci. Tak sem do sebe dvě naházel a vyrazili sme. Jo, ale po chvíli jsem si to už pěkně troubil do příkopu... Michal jel jako první, takže když ho předjížděli jiný borci, řvali na něj: Vole, bleje ti parťák!!! ....."
NOVINKY | >> ANKETA << | ZÁVODY | O NÁS | ODKAZY | >> CHAT << 
