NOVINKY | >> ANKETA << | ZÁVODY | O NÁS | ODKAZY | >> CHAT << 
 

Pražský parkový survival 2007

Závod jsem měl možnost kontrolovat z pohledu posledního i prvního, ale z mého pohledu je nejdůležitější, že u Pražského parkového survivalu jsem ještě nevynechal ani jeden ročník. Tím se totiž mohou chlubit už jen pouze takoví survivaloví velikáni jako Ivan Přibyl, David Chaloupský a Petr Bloudek, a pokud mě paměť neklame, tak také jediný skutečný extrémista Jan Smolík. V první řadě zklamali ti, co nedorazili, jako třeba Vokurčák. Vymlouvat se na počasí je naprosto neomluvitelné. Je to survival a žádná víkendová akce pro nějaké úchylné manažery. Aby bylo –30°C, orkán, sníh, bláto, padaly trakaře atd. je naprosto v pořádku. Vlastně je to žádoucí, ale takhle extrémní to tedy nebylo. Trocha bláta, skoro bezvětří, teplota dost nad nulou, ve vyšších polohách nesouvislá sněhová pokrývka a v závěru lehké mrholení. Z hlediska počasí tedy velmi nenáročný survival. Na mě osobně bylo až moc teplo. Závod byl ale jinak samozřejmě velmi náročný, takže byla i početná skupina, která sice dorazila na start, ale už ne do cíle, za předpokladu, že absolvovali tra v celém rozsahu.

K první etapě lze dodat hlavně to, že největší blbost byla běžet úvodní část s bruslemi v ruce a přezouvat za mostem. To je varianta, pro kterou jsem se rozhodl i já. Navíc jsem odstartoval jako jeden z posledních a hnal tak stádo před sebou a David Chaloupský to jistil ještě za mnou. Postupně se mi podařilo propracovat se hodně dopředu, ale za cenu, že po seběhu z mostu jsem byl zcela zalaktátovanej a zatímco mnozí pokračovali dál na bruslích, já a jiní museli teprve přezouvat. Blouďas by jistě byl již daleko vpředu, kdybych mu neporadil, že ten začátek bude lepší běžet. Já osobně ty brusle moc neřešil, myslel jsem, že se pojede někde na opačném břehu (tam, co je loděnice v Chuchli) v blátě a listí a nebude tak na samotných bruslích tolik záležet. Brusle jsem si nazul co nejrychleji, asi sem to pěkně odflákl, protože se mi pak za jízdy neustále rozvazovaly. Nechtělo se mi už zastavovat, a tak jsem je upravoval vždy v mírných sjezdech. Pokud přičteme, že brusle také vyloženě neletěly a já taky nejsem zrovna žádnej Sáblík, tak mi čelo závodu postupně ujíždělo. Navíc do teď nevím jestli byla výhoda, že jsem měl hůlky nebo ne. Ve předu se utvořila skupina Ivana Přibyla, kam se velmi brzo propracoval Petr Bloudek, za ní jela skupina Davida Chaloupského a až někde za nimi jsem jel já. Když jsem cestou zátky dvakrát špatně odbočil, tak se do mé skupiny přidal Jarda Krajník. No nevypadalo to, že by naše skupina nakonec měla lámat chleba a jiní vpředu třeba žebra. Po obrátce na Zbraslavi mě ti, co jeli v protisměru hlásili, jakou má ztrátu, když jsem pak ale viděl z dálky, že po železničním mostě již jezdí zpátky, došlo mi, že situace je horší než jsem myslel. Momentálně jsem nevěděl, jak to stáhnout, protože následující OB a MTB etapa byla o to jednoduší, že mapy se dostávaly už při prezentaci, a tak měl každý dost času promyslet si optimální postupy. Zkrátka se nedalo čekat, že to bude někdo ve předu orat. Z úvodní etapy plyne jedno ponaučení pro začínající survivalisty: Držte se od startu Ivana Přibyla a pokud mu nestačíte, což je docela možné, tak dělejte alespoň to co on a vyčkávejte na jeho chybu. V minulém ročníku si nejelegantněji poradil s úvodním roklováním, letos ukázal, že to rozhodně chtělo jet na bruslích hned od startu.

Když jsem vyrazil do OB etapy, ze zatáčky se na bruslích vyřítil Vojťas, zatáčku nevybral a hodil tam takovej nějakej parakotoul, že div neskončil v řece. Druhá etapa byl tedy orientační běh, ten OB nebyl vůbec těžký a postavený tak, že vůbec nevadilo, že byla dost stará, ale rozhodně mladší než všichni účastníci závodu, takže každý ze závodníků se v roce 1990 mohl jít podívat na aktuální stav a domyslet si, jak se to těch 17 let změnilo. Postup při skórelaufu se zdál také jednoznačný. V lese jsem moc lidí neviděl, věděl jsem, že se tam ale někde pohybují 2 nebezpečné skupiny Davida Chaloupského a Ivana Přibyla, a že těsně za mnou je talentovaný Jarda Krajník. Do lesa se zřejmě vydal již také špičkový orienťák Petr Vojtík (dále jen Vojťas), který byl o to více nebezpečný, že se nacházel v domácím prostředí. Už někde na první kontrole jsem dostihl odpadlíka ze skupiny Davida Chaloupského Pavla Touška. Zajímavé bylo stanoviště 1, které bylo v rámci OB etapy. Z dálky vidím Bolsáka, tak mi je hned jasné, že to nebude procházka růžovým sadem. Překážkový okruh mi ale poměrně vyhovoval, i když překážky mi vůbec nevycházely na 3 kroky, ale v závěru jsem již dostihl Davida Chaloupského. Teď už mi zbývalo pouze zjistit, kde se nachází gang Ivana Přibyla. K onomu nebezpečnému setkání došlo poměrně záhy na další kontrole č.4 (běželi v protisměru). Byl to jakýsi kopec s vysokou travou a motokrosovým okruhem, raději jsem se zde dlouho nezdržoval a vzal to téměř vzdušnou čarou na další kontrolu č.5. Věděl jsem, že ztráta na čelo závodu je možná tak zhruba smazána. Pustil jsem to tedy z kopce dolů, ale velmi brzo mě zastavil takový ten absolutně neprůchodný porost. V mapě je to taková ta temně zelená, které ale bylo v mapě méně než ve skutečnosti, ale to jsou právě ty změny za 17 let, se kterými se musí počítat. Pokud to u Bolsáka nebyla procházka růžovým sadem, tak tady jsem se tedy jako šípková Růženka docela cítil, nemohl jsem jít žádným směrem. Možná se to někomu zdá divný, ale já při těch závodech taky normálně nadávám. Tak jsem tam tedy chvíli nadával, ale za chvíli mi došlo, že skupina Ivana Přibila mě rozhodně nevysvobodí, tak jsem se vyplazil a zase se objevil někde kousek od kontroly č.4 a raději to celé pěkně oběhl. Zbytek OB okruhu už byl bezproblémový a začal jsem opět stahovat nabranou ztrátu. Až dosud jsem příliš survivalové inteligence neprojevil, tak jsem se alespoň při běhu na zbývající kontroly snažil periferně vyhlédnout optimální přístupovou cestu ke kostelu, který byl první kontrolou v následující MTB etapě. Každopádně v rámci toho OB jsem Davida Chaloupského znovu doběhl až v závěru a Jarda Krajník, ten mi tam někde vypálil Rybník, že jsem o něm ani nevěděl.

Když jsem přiběhl z OB etapy do depa, byl tam překvapivě pouze Jarda Krajník a nikdo ze skupiny Ivana Přibila, ta se zřejmě někde rozpadla. Do MTB etapy tedy vyjel první Jarda Krajník, pak já a po mě David Chaloupský. Jarda a David jeli na kontrolu ke kostelu zprava, já to jel zleva. Do teď pořádně nikdo neví, co bylo lepší, také jsme tam zřejmě dojeli v pořadí, jak jsme vyjeli z depa. Také další postup nabízel dvě varianty, ta druhá sjet dolů na silnici již ale byla o dost horší. Já se rozhodl pro tu lepší variantu, jet vrchem, zdála se mi jednoznačně lepší a také vedla kolem stanoviště 1 v rámci OB okruhu, tak jsem to chtěl mít také divácky zajímavější. Netušil jsem, jak na tom přesně jsem ale viděl jsem stopu kola v blátě, tak jsem tušil, že je to Jarda Krajník. Jel jsem dál a byl to on, to už bylo na druhé MTB kontrole. Zde jsme svedli na kole bahenní souboj. I když sil bylo relativně dost, moc se jet nedalo. To bláto se hrozně nabalovalo, měl jsem ho plné zuby v puse, ale také plné zuby na pastorcích, takže řetěz na nich moc nedržel, přeskakoval a vypadalo to, že tam střílím ze samopalu. Každopádně maximální povolenou rychlost, která byla na značce na této kontrole jsme určitě nepřekročili.

Na asfaltu se to záhy spravilo, ujal jsem se tempa a po chvíli jsem měl poměrně slušný náskok, nebylo to ale tím, že bych byl cyklisticky nějak na výši, ale tím, že Jarda Krajník píchnul. To už jsme ale byli blízko další kontroly, lanové centrum, kam jsme měli dojet jsem dohledával složitěji, tak mě Jarda Krajník téměř na prázdné duši opět dojel. Sám jsem ale v zápětí málem vypustil duši, když ze zatáčky na okraji obce Ořech vyběhl nějaký vořech a šel mi pěkně po krku. Donutil mě k docela slušnému spurtu, takže pro pořadatele v lanovém centru to vypadalo, že dojezd na toto stanoviště je pro mě nesmírně prestižní, ale šlo mi hlavně o to, abych z lanového centra také jako první odjel. Když jsem se ohlédl, jestli mám v zádech stále toho psa, tak jsem málem přelétl přes nějaký zpomalovací práh. To by on jistě uvítal, ale když viděl, že jedu dál, tak se na mě vykašlal. Jednou je to survival, tak je dobře, že tam byl, ale příště by to chtělo nějaké bojové plemeno. V lanovém centu byly k vylezení dvě cesty a jedna delší lanová dráha. Z té lanové dráhy jsem pak měl možnost krásně sledovat, jak do lanového centra přijíždějí další a další. Přelezl jsem to a odjel, s tím, že už mi zřejmě stačí taková jízda na jistotu.

Zpátky se jelo opět přes Ořech vstříc nádražím Praha-Řeporyje a Praha-Holyně. Najednou se objevil v protisměru Vojťas, na jeho jízdě bylo něco evidentně zvláštního. Zasekly se mu totiž páčky na řazení a když chtěl přehodit, musel tedy tahat za lanka, která vedou na rámu. Samozřejmě pak také musel lanko neustále v té dané poloze držet, aby se mu to nepřehodilo zas na jiný převod. Vypadal tam tedy spíš jako nějaký kytarista s šíleně povolenými strunami. V té druhé části MTB okruhu se musely projevit rozdíly mezi znalci zdejšího terénu a přespolními závodníky, kteří byly odkázáni pouze na mapu. Já patřil spíše do té druhé skupiny, stejně jako David Chaloupský nebo Jan Kotyk, pro které to tu byla naprostá španělská vesnice. Já nejsem ve španělštině zrovna zdatný a s ostatními jazyky to nebude o moc lepší, tak jsem dokonce zvažoval, postup z Řeporyjí do Holyně po kolejích, čímž bych na cestě z páté kontroly šestou kontrolu určitě neminul. Pražce ale příliš vyčnívaly, navíc vedle kolejí a potoka vedla cesta, tak jsem tam jel. Ze začátku se jelo v okolí jakési ruiny, kde hrála nějaká individua paintball. Nebylo radno se tam dlouho zdržovat, někdo mě tam ze srandy trefil do kola, ale vypadalo to, že tam cesta končí. Naštěstí nekončila a vedla nenápadně dál. Železniční zastávku Praha-Holyně jsem našel bez problémů, pak stačilo jet jen po modré turistické značce, až jsem se našel na hlavní asfaltce v Prokopském údolí. Zde již opadla moje mapová nejistota a blížil jsem se k poslední kontrole MTB. To mělo být to malé jezírko. Blížil jsem se k němu, věděl jsem, že tam někde je, taky jsem si vzpomněl, že jsme u něj byli na nějaké exkurzi v prváku na Gymnáziu. Lezl jsem tam tenkrát na nějakou skálu a cestou dolu do toho jezírka spadl. Teď bych tam klidně spadnul i s kolem, jen kdybych věděl, kde to jezírko přesně je. Musel jsem dost zpomalit, abych odbočku nepřejel, ale nakonec nebyla dohledávka tak těžká. Bohužel už nějakou chvíli jsem nepotkával vůbec žádné závodníky, tak to nebylo tak zajímavé. Také jsem neměl ani ponětí, jak se za mnou formují různé skupiny jako v úvodu závodu. Maximálně jsem si představoval, jak někde v lanovém centru ladí Vojťas kytaru a Honza Smolík tam zase ve stoji na kůlu ladí formu. Také jsem mohl jen doufat, že ti paintballisti třeba postřílí gang Ivana Přibyla, který o sobě nedal dlouho vědět. Zřejmě to ale odnesl pouze Blouďas postřeleným žebrem, i když pozdější rozbor ukázal, že k úrazu došlo už na Bolsákových překážkách. Raději jsem jel ale dál a dojel jsem někam do oblasti Barrandovského mostu a zde se vydal po takové rozkopané zablácené asfaltce pod skalami podél železnice směr Malá Chuchle. I když už jsem nepotkával ty závodníky, musel jsem si vzpomnět opět na Vojťase, který asi tak 3 dny před závodem básnil o úplně nové krásné asfaltce, po které se zde mělo na 100% jet na těch kolečkových bruslích. Možná také Vojťas udělal prognózu, za jak dlouho to začne z MTB etapy najíždět zpátky do depa. Tipoval bych to tak po 2 hodinách od startu, ale tak brzo jsem tam tedy nebyl, i když odtud už to bylo do depa opravdu, co by Železný 20x oštěpem dohodil.

Dojel jsem tedy do depa, zde pověděl, co jsem se dozvěděl na kontrolách a vyrazil na závěrečný kajak. Protiproud byl dost silný, ale nemusel jsem zrovna pádlovat jak o život. Jo kdyby Jarda Krajník býval nepíchnul, to bych se teď třeba i zapotil. Po nějakém čase jsem dojel k jezu v Modřanech, zde vynesl kajak a krátce pohovořil se sestry Prchalovými. Před závodem jsem byl trochu nemocný, tak už jsem v těchto fázích začal cítil lehkou fyzickou i psychickou retardaci, to není ideální, když jsem měl ještě sjet retardér a dojet zpátky do loděnice v Chuchli. Kvůli tomu retardéru se doporučovalo mít s sebou šprajdu (krycí deku), aby nenateklo do kajaku, tak jsem měl takovou narychlo vyrobenou z igelitu. Na nečisto pasovala docela dobře, ale nahoře na tou šlajsnou byl najednou otvor v kajaku nějak větší a šprajdu se narvat nepodařilo, tak jsem to sjel jen tak. Docela to šlo, ani jsem moc nenabral, jen dole jsem při záběru projel pádlem na prázdno a málem jsem se prásknul. Naštěstí tam měl nějaký rybář nahozeno, tak jsem to ubalancoval za vlasec. Život mě nevisel na vlásku a ale na vlasci, každopádně jsem pokračoval dál. Napadlo mě, že už bych se mohl nechat jen snášet proudem, abych zas třeba neprojel pádlem na prázdno, ale v protisměru už se zběsile řítili soupeři. Nejprve Jarda Krajník, pak se objevil Pavel Toušek, myslím, že mu říkají „drbna“ nebo tak něco, ale žádné drby, co se děje na trati pro mě neměl. V dáli byl již vidět konečně také Ivan Přibyl a David Chaloupský, někde tedy došlo k fúzi jejich skupin, zůstali však pouze předsedové. Spíše ale bylo no vodě poměrně prázdno,v tom se z opačného břehu naproti loděnice vyřítilo nějaké plavidlo. Vypadalo to, že Vojťas při návratu z kola opět nevybral zatáčku a přelétl na kole až na druhý břeh a teď to na kajaku pěkně napálil. Bylo mně jasné, že mě tímto tempem ještě snadno předjede, tak jsem trochu přidal. Po chvíli se ale ukázalo, že je to motorový člun, který uháněl pěknou rychlostí přímo na mě, nakonec to tedy trochu stočil a pak jezdil stále tam a zpátky kolem mě. Nechat se snášet proudem tedy vůbec nepřipadalo v úvahu, podle rozpisu byla voda na kajaku klasifikována jako ZWC, což tedy není rozhodně vyloženě žádný rybník, ale setkal jsem se i s něčím jiným. Musel jsem čelit až několikametrovým vlnám, které přicházely od toho člunu ze všech stran, takže jsem zažil během návratu i obtížnost vody zhruba WW5. Fakt nekecám, ale to survival, tak je nutný, aby to tam bylo. I tak mě teda nečekaně do otevřeného kajaku skoro nenatklo. Dojel jsem k molu, doslova vylezl z kajaku a prošel cílovou brankou a byl konec. Zrovna tam nějak přijel z kola Blouďas a opakovaně se snažil nastoupit do kajakářské etapy, ale pochroumané žebro to nedovolilo. Pak už tam přijížděli závodníci z MTB etapy poměrně hojně, současně doplouvali do cíle také další kajakáři, takže bylo opět na co koukat.

Pořadí, jak to dojíždělo do cíle už jistě není třeba nijak dále komentovat. Dejna Odvody ukázala, že nemá absolutně žádnou konkurenci. Současně je to výzva pro ostatní ženy, jedno jestli akademičky, maturiťačky nebo učilišťačky. Ne snad, že by mohly vyhrát, to není jen tak reálné Odvody předjet, ale stačilo by jen dokončit trať v celém rozsahu a byly by na bedně. Je to velmi časté nejen v tomto sportu. Zde bylo naštěstí potřeba alespoň absolvovat celou trať, často ale v té ženské kategorii stačí k úspěchu dostavit se k prezentaci. Jak říkám je to i v jiných sportech, namátkou třeba akademické mistrovství ve skoku o tyči, zde stačí v ženské kategorii pouze přijít a i kdyby jste skočily jen třeba 3m, tak jste určitě do 3.místa. Takže se to chce polepšit a využít šanci, protože ta je rozhodně větší než vám nabízejí nějaké ty zahraniční firmy. Řada nadějných survivalistek samozřejmě asi nestartovala, v mužích je tam také survivalových nadějí jako psů, ale stále si tam někteří neuvědomují, že survival může být také sprint, a nemusí si z toho tedy nutně dělat za všech okolností adventure race. Je ale pravda, že oproti úvodním ročníkům, už to takový sprint nebyl a velmi se to přiblížilo, takovému higlanderovskýmu čtyřhodiňáku.

Stoupající formu potvrdil Kuba Malík, který byl poslední z mužů, kteří dokázali předjet Odvody a to už je teda co říct (z pohledu obou). Za odvody zůstali i takoví zkušení survivalisté jako Michal Klimeš, Petr Pruner, Lukáš Svoboda a Martin Moravec. Lukáš Svoboda, ten už v těch survivalech samozřejmě dnes také něco znamená, což potvrdil,že byl poslední, kdo se dostal pod magickou hranici 6 hodin. Podstatně závažnější skutečností ale je, jak si při závodě, vlastně tedy spíš před závodem počínal jeden z výše uvedených čtyř závodníků. Nebudu jej jmenovat, aby třeba nebyl dodatečně diskvalifikován, a budu se tedy držet pouze pseudonymu Hvězdář. Zkrátka se ukázalo, že takový ten Hvězdář den před závodem prověřoval na internetu data založení všech kostelů v okolí závodu. Současně byl spatřen jak se účastní turistického pochodu domova důchodců ze Slivence do Choteče, kde si na červené turistické značce až příliš hleděl dopravního značení. Z výpovědí svědků také vyplynulo, že měl také velmi důkladné informace o nádražích a železničních zastávkách v prostoru závodu, včetně velmi podrobných znalostí jízdních řádů. Očitý svědek také podotkl, že rovněž celou noc před závodem počítal lavičky kolem všech rybníků, jezírek a jiných vodních ploch, které připadaly v úvahu. Možná se to příliš neprojevilo na výsledku, ale nějaký efekt to nakonec mělo. Zdejší kaplan mu dal, jako historicky prvnímu návštěvníkovi internetových stránek kostela sv. Jana Nepomuckého, lukrativní nabídku, a tak zde Hvězdář již v neděli sloužil mši. Kostel má také výhodnou polohu pro vybudování hvězdárny, a prý už tedy ve věži odmontoval zvon a přidělal tam dalekohled. Třeba tam objeví nějakou vycházející survivalovou hvězdu. Od Pražských služeb a.s. pak dostal nabídku na natírání laviček a také na funkci přednosty stanice Praha-Holyně.

Kvalita survivalu byla ale velmi vysoká, na bruslích se dalo jet úplně vše v pohodě včetně schodů i mostu. Orienťák byl pěkně běžecký s převýšením, žádná sporná místa, kdo nebyl blbej, tak v trní neskončil. MTB etapa dobře situovaná, lanové centrum bez prostojů a kajak výbornej. Chtěl jsem hned jet ještě jednu rundu.

Honza Novák
HUDYsport Pardubice

... podporuje náš tým!

STATISTIKY teamu
> počet členů = 75
> počet závodů = 95

NEJnovější REPORTÁŽE
> Jesenický Tvrďák
> Mejcup
> Pražský park. survival
> Adventure Race (VŠE)
> Highlander
> Asics survival
> Adventure Race (T/O)
> Adventure Race (Š&D)

NEJnovější FOTKY
> Fotogalerie Š&D

BONUSY
> AR Slovenia 2007
> Bergson W.Ch. 2007
> AR Poland Champ. 2006
> AR World Champ. 2006
> AR World Champ. 2005

ZÁVODY 2009
> Highlander
     před 3953 dny
> Bike Adventure
> Ruská Ruleta
> DKNV survival
> Hradecký survival
> Noc Tuleních pásů
> Ski Adventure
> Ruská Sibiř

> ZÁVODY 2008
> ZÁVODY 2007
> ZÁVODY 2006
> ZÁVODY 2005
> ZÁVODY 2004
> ZÁVODY 2003

TOPlist

rajce.net | místo pro vaše fotografie