Posázavská trilogie? Jasně, to jsou ty závody, jaks je prokecala, co?

Vzhledem k tomu, ze se Pardubická kajakářská škola zalekla prvního povodňového stupně, jsem v Týnci jediná Pardubačka. Těsně před zazněním startovního výstřelu mi Smolda prozradil, že jsme prý jen čtyři ženský v kategorii, z toho k soutěžení vlastně jen dvě, a to kámoška, která jedzdí Adventure závody. Mám z toho smíšený pocity - stačí závod dojet a bedna je doma, ale vědět to už na startu je trochu demotivující.

Po startu se dav závodníků rozdělil dle běžeckých kvalit, takže jsem skončila na konci davu, za mnou celý druhý kolo nikdo v dohledu. Už vím, jak se cítí poslední závodník maratonu. Běh mám něco přes hodinu. V depu koukám, že zbylo ještě spousta lodí a že to se mnou nebude asi tak úplně zlý. Natlačím se do kajaku a vydávám se vstříc ševelení Sázavy. Povodňový stav je znát. Před týdnem nám nechtěli půjčit ani rafty a teď se tu vozíme na kajakách, ale aspoň to frčí. Necelá hodina a půl a blížím se do nejhoršího úseku. Vysednout z kajaku, rozchodit nohy a vydrápat se s kolem do Pikovického kopce.

Za mnou furt žádná bába nepřijíždí, což mě utvrzuje v tom, že Zuzka už musí být daleko předaleko. Zvolňuji tempo, nejsem přece na útěku, a ke konci bajkového úseku se to stalo. Na úpatí posledního krutokopce chci v zatáčce vyndat kufr z pedálů. Nedaří se, a tak přistávám do místního podrostu. Nad sebou slyším: "No jo, nášlapy, na ty si musíš zvyknout.." Zas nějakej chytrolín, pomyslím si, něco odseknu a koukám, je to brácha spolubydlící! Stavěl tu nějakej jinej závod, a tak mi o něm začal vyprávět, povídáme, vyptával se na ségru a závody... To mi připomnělo, že tu vlastně taky závodím!! Spěšně se loučím a koukám, zespoda se vyrojilo spousta závodníků! Mezi nima zase Smolda a hlásí: "Ááá, boj o první místo..." COŽE???? No fakt. Přijíždí houf bajkerů a mezi nima i Zuzka. Chvíli dem spolu, ale kopec je neúprosný, Zuzka je na kole fakt lepší a tak se už jen vztekám s kufrem, kterej se mi vyrval z boty a zůstal v pedálu. Z kopce už ji nedohoním. Při vyhlášení nastal komický okamžik, kdy "třetí a čtvrté místo ještě nedojelo." Abych to shrnula: kolo mám o osm minut horší než vloni.. a Zuzka mi dala pětiminutovku.

No.. a to je celý!

Příště vám budu vyprávět, jak se stalo, že jsme se s Alešem namotali na šutr ve Vrbným a kdo že to byl tenkrát na kormidle. Ale to už je jinej příběh...

Danuše