"Du du du, du po ledu, dozadu du i dopředu du."
aneb jak jsem zprudil večer všechny kámoše(ky), když se mě ptali na výsledky ... (první část nadpisu jsem si bez dovolení vypůjčil z článku Vládi Lepšíka, protože je prostě výstižnej)

Když jsem tak na podzim brouzdal po webu a zjišťoval, jestli se v zimě nejedou nějaké veselé závody, narazil jsem na stránky cyklo formace Bakov Devils a jejich závod nazvaný Ruská Sibiř. Po prostudování detailů nebylo co řešit. Výstižný název - jede se v bývalém sovětském vojenském prostoru, lednový termín a v neposlední řadě i zážitky loňských účastníků, to vše mě nadchlo, že jsem byl dokonce první přihlášený. Nakonec se ke mě přidala spousta borců z našeho Š&D eXtreme Teamu, jmenovitě Aleš a Radek Jiráskovi, Libor Kadaník, HoHo a Zdenátko. Z konkurence potom jihlavský Highlander Alfi Prášil a hradecký MTBO reproš Michal Tihon.

Přípravy probíhaly nakonec pouze v teoretickém duchu, z plánovaných vyjížděk nebylo nic a výroba pneumatik s hřebíky zůstala taky pouze na papíře. Takže jsem akorát povolil řemínky u klipsen, aby se mi z nich na tom ledu dobře vystupovalo. Den před závodem jsem tedy usínal s vědomím, že na kole jsem jel naposledy 15. října a že těch avizovaných 50km není zase tak málo… Ale Jirásky musím zaříznout!

Sobota 17. ledna ráno, vyjíždíme. V Pardubicích je teplo, po sněhu ani památky. Vidíme to optimisticky. Po deváté přijíždíme do Bakova, zima jako v prdeli, kouří se nám od pusy, navlékáme na sebe bundy a balancujeme na ledu, pod kterým opravdu nevykukuje ani kousek asfaltu… No, aspoň bude sranda. Závod slibuje napínavé souboje, jsme nalosováni do 5 minut.

Před samotným popisem samotného závodu snad jen pár informací. Jak nám bylo řečeno pořadateli, jejich oddíl je neformální, tzn. že závod je také neformální a jako takový není nikde hlášen, případně povolen. Proto jsme se vlastně neúčastnili žádného závodu, ale jen takové zajímavé sportovní oslavy narozenin … Samotná trať se jela podle kontrol na turistické mapě, k doplnění byl i textový popis trasy, takže nemělo docházet k žádnému blouděním apod. Jak to bylo ve skutečnosti, k tomu se ještě dostanu …

Takže v 10:17:00 startuje jako první z nás Radek, půl minuty za ním já a pak zbytek. Radka dojíždím asi po 1km, spolu nacházíme první kontrolu a pokračujeme už do lesa. A začíná legrace. Na cestě je kolem 10cm sněhu a dvě vyjeté a zmrzlé koleje od auta. Takže šlapu v kolejích, o nějakém dívání do mapy za jízdy nemůže být ani řeč, neboť sebemenší vychýlení z ideální stopy znamená rozplavání kola a případný pád. Druhá kontrola, odjíždím Radkovi a poprvé si lehám, když si nevšimnu, že na tom krásném čistém asfaltu ve stoupání je led. Předjíždí mě Tihon, nějak nehodlám chytat žaket hned na začátku, takže se za něj ani nevěsím. První navigační oříšek před trojkou řeším dobře, takže na rozdíl od některých borců, jsem se nepodíval do vesnice Dolní Krupá. Kousek relaxace po asfaltu, do táhlého kopce přes Rokytou dupu jak divej a doufám, že Aleš bude tlačit, jak je jeho zvykem:-))). Je zajímavé sledovat stopy ve sněhu - pokud kolo vyjede z kolejí, udělá tak 2 až 3 obloučky a pak se vedle stopy kola objevují otisky bot, případné daších částí těla … Cestou na šestku jsem si lehnul, ale stihl jsem přibrzdit, takže to bylo do měkého. U kontroly zrovna myslivci pořádali hon, ale když viděli magory na kolech, tak to radši zabalili. Sjezd k Jablonci jsem ustál, ale nechápu, jak tam některý šulíni mohli jet 60km/h … Jinak drapáky Ritchey drží perfektně, projíždím mystickým vojenským prostorem a jsem na obrátce. Jede se mi překvapivě dobře, ale hlavně se dost divím, že mě nedojeli ještě minimálně Honza s Káďou. Povzbuzen šlapu do pedálů přes tankodrom, na občerstvovačce do sebe házím jenom půlku čaje a valím dál. Kopec na Jezovou, pak asfaltka na Bělou, jsem na 11k a cítím obrovskou šanci. Dvě kontroly před cílem a když mě kluci nedojeli doteď, tak už to musím dotáhnout do konce! Pokračuju kus po asfaltce, za utečeneckým táborem zahýbám na "zpevněnou" lesní cestu. Balancuju v hlubokém rozbředlém sněhu, ale šance na úspěch mě žene dopředu. A samozřejmě se stalo, co se stát muselo - přehlédl jsem odbočku a jsem na modré, 2 kiláky někde v řiti. Takže valím správným směrem, přede mnou je dost stop, takže jsem nebyl sám, kdo to tady podělal. 12k a samozřejmě zahýbám o cestu dřív. Ve snaze dohnat ztrátu nasazuju strojové tempo Terminátora, sníh, neshníh, led, neled. Příjíždím na zelenou zančku a začínám hledat kontrolu. Vůbec mi nevadí, že jsem o dva kiláky vedle, ještě ke všemu jsem na rozcestí turistických značek a u hájovny. Jaký orientační body už jsem si kurva mohl víc přát!!! Proti mě jednou dva borci z T-Mobile teamu a hlasí, že kontrola je ještě dál. Takže jak idiot sedám na kolo a pokračuju, ale o 90° jinam! Cesta je totálně zkurvená, prorážím ledy na kalužích a jedu po náby ve vodě. Je mi to dost divný, kontrola měla být po 300m. Najednou jsem u pole a je to jasný. Opouští mě veškerá morálka a motivace, hlavně že běhám 15 let orienťák a dvě ukázkové školácké chyby po sobě. Takže jedu zpátky, už pomalu a otáčím asi 5 borců, který jedou do stejný řiti, kde jsem byl já. Na té poslední kontrole se potkávám z Honzou, Liborem a Radkem. Jsem hrozně nasranej, musel jsem ztratit minimálně 30min, tak tlačím kolo a svačím. Kluci mi odtud do cíle ujíždí o 6min … Já už prostě neměl sílu. 3:07h, je to za mnou. Aleš vychechtanej v cíli, dal mi 25min, vlastně na posledních 10km. No nic, zkušenosti.

A ostatní? HoHo taky bloudil, podíval se do Bělé, Káďa boural hned na začátku a Zdenátko dvakrát nýtoval řetěz. To má z toho, že ho pořád čistí, měří a mění.

A poučení nakonec? Když jsem v cíli poprvé rozbalil textový popis trati, tak tam bylo všechno krásně popsáno: kde zatočit, který cesty jsou průjezdný… Příště holt přestanu machrovat, že mi přece stačí mapa a nepotřebuju k tomu číst nějaký pohádky. Jen se sami podívejte, moje postupy 11-12-13 jsou opravdu excelentní (aneb jak v poslední pětině závodu sestoupit z 10.místa na 40….). Nasrání mě úspěšně drželo celý den a taky jsem to všem kolem dával pěkně sežrat. Takže se tímto omluvám.

Ale jinak závody byly skvělý, poděkování pořadatelů, počasí vyšlo, takže rozhodně za rok v Bakově! A slibuju, že tentokrát se zúčastníme i kulturního posezení.

Pepa